Pláč Růží -Minulost a těžká nenávist

26. března 2011 v 11:49 | ☻<Dark Romantic Porcelan Doll>☻

Pláč Růží

Minulost a těžká nenávist
Nenávist....
Kdysi dávno žila jedna žena Lilli z Plačících Růží.
Bydlela v malém temném gotickém domku, s malou temnou zahrádkou, kde rostli rudé růže. V zahrádce byl i rybníček s bílou labutí. A neustále kolem kroužily černé vrány. Měla dlouhé temě hnědé vlasy, temně zelené uhrančivé oči. Žila sama..všichni od ní do týdne utekly. Říkalo se, že je čarodějnice. Prý každou noc chodí po vesnici, lidem do domů a proklíná je. Nebo jiné legendy či něčí fantazie tvrdí, že vždy o půlnoci zabije nebo unese nějaké dítě. A výhradně malé chlapce. A také se říká, že nenávidí muže a, že by je nejraději všechny vyvraždila. Až na to, že tohle je asi jediné co pravdivé tvrzení z jejího života. Muže k smrti nenávidí. Její vyšinutý svět nikdo nechápe. Je psychycky narušená a má problémy s nervama. Má problémy se soustředěním a sama se sebou. Uvědomuje si, že je pravděpodobně šílená, ale zas tak ji to v hlavě nevrtá. "Mám přece horší strarosti než je tohle!" říká. Nesnese když ji někdo řekne, že je šílená, protože pro ni je to zcela normální. Temnota ji pohltila duši, ale ze všeho nejvíce srdce. Její temná mysl je černá jako uhel. Pořád přemýšlí nad tím jak by se dalo vyvraždit co nejvíce chlapů, ale s ještě větší radostí by zabila kohokoli kolem sebe.
Nenáviděla svět, nenáviděla život.
Velice ji bavilo ubližovat jejímu morčeti. Dělalo ji to radost. Když byla malá nikdo ji neměl rád. Tu ubohou dívku. Byla jiná.. šikanovali ji, nesnášeli ji. Nechala se svým způsobem. Tehdy ještě o světě nic nevěděla nic ji netrápilo. Ale ve školce se projevila její šílenost. Zatím lehká, ale postupem času zešílela. Nebo se tak narodila. Ale osobně to bere tak, že zešílela díky tomu co ji okolní svět provedl kvůli tomu co ji provedli LIDE!! Začala nenávidět lidi.. začala z nich mít strach. Co ji zase udělají? Zešílela jsem, zešílela.. říkala si. Temnota a nenávist vůči světu ji pohltila. Šílenost ji začala ovládat. Takhle chodila světem do třinácti a půl let...
Kdy nastal ten osudový den.. Její dávná bohužel těžko zapomenutelná láska, která asi před pěti lety zemřela už se sice nevrátí. I když ji jeho duch pravděpodobně zachránil kdysi život, ale to je jiný příběh, ted do přítomnosti.
Asi po třinácti letech se kolem jejího domku pohnula lidská bitost.
Lili se nejdříve lekla, ale pak zahlédla tu tvář. Ta tvář ji v tu chvíli rozmrazila srdce a Lilli ze zasněně dívala na tu lidskou bitost.... Byla to...
Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caroline Wright Caroline Wright | Web | 26. března 2011 v 11:52 | Reagovat

Ahoj :) Prosim koukni na můj blog a hlavně zanech koment! :)

2 Das Das | Web | 26. března 2011 v 12:33 | Reagovat

anime miluju! :D promin, že povídku nečtu.. ale jsou u nás sestřenky, takže jsme zaneprázdněná! ˇˇ

3 Das Das | Web | 26. března 2011 v 12:43 | Reagovat

teď sjem si ji přečetla! je krásná.. jsem zvědavá jakou osobu tam uviděla.. :D
Teď už skoro letíím na oběd.. máme smažák! :D

4 >>Kikiswek<< >>Kikiswek<< | Web | 27. března 2011 v 18:10 | Reagovat

Nenapínej..:D..jinak je to moc pěkné..a máš krásný dess..:)..a jk se máš?..:)

5 kikikluk kikikluk | E-mail | Web | 30. března 2011 v 19:34 | Reagovat

xD pěknej

6 Lucie Lucie | Web | 15. prosince 2011 v 19:08 | Reagovat

páni takové drastické s tím morčetem :D Ale jinak zajímavé a pěkné i smutné. Jsme zvědavá na další pokračování.

7 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 11:57 | Reagovat

Červená labuť co plave v jezírku.

Šílené, šílené, šílené. Toľko slov som v pár riadkoch ešte dokopy nečítala, ani som nemyslela, že sa tam dá toľko nájsť.
Ako tichý pozorovateľ a čitateľ viacerých kníh, článkov a ako amatérsky spisovateľ (fakt veľmi amatérsky) ti radím: nepíš.
Neber to zle, ale nie každý človek má ten talent a čítala som obe tvoje poviedky a bola som fakt zhrozená.
(nezabudni mi navštíviť blog, zahlasovať vo všetkých anketách za najhoršie možné odpovede a vynadať mi v pár článkoch a zopsuť moje poviedky, ktoré si mimochodom ani neprečítaš)
Ja si nechcem robiť nepriateľov na blogu, ani nechcem nikoho zosmiešniť, snáď túto radu pochopíš. A ak chceš písať ďalej, zmeň štýl písania.

8 Zoocy(Shaxe) Zoocy(Shaxe) | Web | 3. ledna 2012 v 18:35 | Reagovat

Nechcem byť zlá, ale musím súhlasiť s Ivi Werwolfin a som rada, že nie som jediná komu vadilo opakovanie slov v jednom riadku :D
Noo a k tomu písaniu, nie ja hovorím, píš! Len sa zameraj na celkovú formu, lebo ty si možno mala dobrý nápad len si ho zle ukázala svetu. Nemôžeš písať čo ti slina na jazyk prinesie .... Tak to nefunguje, musíš sa kontrolovať a hlavne... NEOPAKUJ SLOVA! ...Umenie písať je v tom krásne, že musíš nájsť spôsob ako vyjadriť jednoduché slovo inak. Musíš ho opisne ošatiť do strieborných šiat... Je to umienie ...Na to nezabúdaj a mysli nato stále keď budeš písať... Prajem veľa šťastia :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama