Deprese spleť různých příběhů

19. prosince 2017 v 4:19 | Death Lune Gothic Rose
Seděla tiše v prázdné místnosti a plakala. Byla stále sama. Slzy ji tekli po tvářích. Nikdo ji neměl rád. Alespoň v její hlavě. Bylo ji sedmnáct let. Přítel ji nedávno opustil, takže byla psychicky v háji. Začala trpět lehkou depresí. No jako diagnostikovaný jako nemoc. Ne jen, že si to myslela, že ji má. Skončila u psychiatra. Kvůli pak i zjištěné šikaně na střední. Ležela na podlaze a bylo ji smutno. Chyběl jí. Moc ji chyběl.


Byla v depresi. Milovala ho. Po tom co se s ní rozešel zemřel v nemocnici. Byl smrtelně nemocný, ale o tom ona nevěděla. Zemřel na rakovinu . Nevěděla, že je nemocný a, že se s tím narodil. Bylo mu čerstvých osmnáct let. Po jeho pohřbu se oběsila.


Byla mladá. Bylo ji teprve třináct. Rodiče rozvedený a ona v depresích. Ale nikdo o nich nevěděl. Jen její máma a nevlastní táta. Byla odlišná. S lidmi se moc nebavila no spíš oni s ní. Byla osamělá. Ráda chodila v černé barvě, ale nebyla gothic ani emo. Jen se jí líbila černá barva. Za to se ji ostatní smáli a začli ji šikanovat nejprve kvůli vzhledu, pak tomu že byla zamilovaná do spolužáka a nakonec to vyůstilo v posměchy, že je tlustá. A to už v tè době byla relativně dost hubená. Ale ostatní si vždy našli proč a za co ji šikanovat. Věděli, že je hubená, ale pro to je to o to více bavilo.

Snášela to dva roky, ale začla se sebepoškozovat. Nejprve pálení žehličkou na vlasy a pak cigaretami aby to nebylo tolik vidět. Pak se začla řezat do kotníků. Snažila se tvářit, že ji nic není, že je naprosto v pořádku. Ale ve skutečnosti velmi trpěla. Nikdo nevěděl jak bezmocně se cítila. Nikomu to neukázala. Své utrpení samotného žití. Chtěla zemřít. Tak přestala v šestnácti jíst. Pak se ji vybavila šikana ve škole a to jak se ji smáli, že je tlustá. Tak se ji to vše vrátilo a začala hubnout. To už byla na střední v druháku.

Vše zlé se ji promítlo před očima. Tak přestala úplně jíst. Stala se z ní anorektička. Čím hubenější byla tím více šťastnější. Anorexie se stala její závislostí a posedlostí. Chřadla a chřadla. Na to, že už předtím byla hubená tak to s ní šlo s kopce. Pak díky novému přítelovi spadla do pervitinu. Na to, že už byla kost a kůže tak pervitin ji pomohl do hrobu. Zemřela. Na anorexii a předávkování pervitinem. Už byla moc vychrtlá tak, že ji nohy neunesly. Skácela se na ulici úplně mimo a zemřela. Anorexie s drogami ji zabili, ale to vlastně chtěla.


Byla malá. Bylo ji čtrnáct let. Brala prášky na maniodepresi. Nálady se ji střídají jako ponožky a nikdo její psycho stavy nechápe či když z ničeho nic přestane komunikovat s okolním světem na několik měsíců či pár hodin. Nebo najednou začne plakat a pak se najednou šíleně smát ani sama v tu chvíli neví která právě bije. Většinou v těch stavech šílenství či euforie nevníma nic ani svět okolo sebe. Je úplně mimo realitu. Je toho více. Nejde popsat všechny stavy. To prostě nejde. A kdo to nezná na vlastní kůži jako jà nikdy nepochopí. To je jedno. Zrovna stála v tramvaji když se blížil večer.



Jela zrovna domů ze školy. Ještě musela dělat úkoly. A učit se na test. Když dojela domu z doučování matematiky tak si prvně šla dát vařící vanu při svíčkách. Relaxace podle ní. Vařící voda ji vždy uvolní stuhlé svaly. A chodidla, krk, tělo. Byla roztomilá, ale nemocná.Těžké duševní onemocnění. Které nejde vyléčit. Ale ona to neměla zatím v tak těžkèm stádiu. Je ve vývinu. Takže se její nemoc moc neprojevovala. Ale byla tu stále zatím ve vývinu. Narodila se s ní.

Roky plynuly rychle a ji už bylo osmnáct. Začala se řezat a její stav se prudce zhoršoval. Po tom co ji ublížil Vatero se úplně zbláznila. Prostě ji dohnal k šílenství. Čistému šílenství. Dostala se do těžkých psycho stavů. Od té doby skončila na drogách a všem možném. Začala si píchat pervitin do žil. Stala se díky němu z ní feťačka. Pak bez toho už nevydržela ani den. Jen co se probudila musela si píchnout další dávku. Kruhy pod očima, a hodně zhubla. Kost a kůže. Nakonec se z bolesti a lásky oběsila doma v bytě.


Dívka a plyšový medvídek. On byl její jediný kamarád. Nikomu nevěřila. Byla to dvacetileta dívka. Socialní fobie, aneb strach z lidí. Ano bála se lidí. Těch nejvíce a pak brouků, mravenců a pavouků. Byla vegeteriánka. Milovala zvířata více než lidi. Žila sama na vesnici v malém domečku. Měla kočky a pejsky. Trávila s nimi veškerý svůj čas. Měla invalidní důchod takže věčnost času. A trávila ho psaním básní, příběhů a povídek na svůj blog. Líbí se jí emo styl a gothic.

Milovala podzim a zimu. Sbírala hřbitovní svíce na svůj oltář zasvěcen svým strážcům ,které si energeticky vytvořila. A svým mrtvým aby ji chránili. Ano je silně magicky nadána. Má hodně magických schopností. Miluje noc. A hororory. Je bisexuální. Ale holky má raději, ale žádnou nikdy neměla. Ale chtěla .Toužila po nějaké co by byla jako ona. A pak se ji jedna ozvala na jejím blogu pod jednou povídkou. Dávala ji velkou poklonu. Nakonec se sešly osobně a jsou spolu doteď. Na onè vesnici. Z deprese se stalo štěstí.

Z osamělé dívky se stala zamilovaná zadaná lady. Hráli si spolu v postýlce , četli medvídkovy pohádky aby si nepřipadal sám a opuštěný. Měli ho v postýlce a spinkal s nimi. Přikrytý peřinou aby mu nebyla zima. Už bylo chladno a podzimní mrazíky. Dahaka byla nemocná, teploty, rýma, kašel boleli ji oči a celé tělo. Bolelo ji vše byla slabá sotva se plazila. Problémy s močovými cesty měla na denním pořádku. Ale už měla Inwyu, která se o ni starala když ji bylo jakkoliv zle. Milovali se na život a na smrt.

Milovala přírodu a lesy. Utíkala od reality. Nenáviděla realitu. Utíkala od lidí a od všeho. Hlavně se snažila utéci sama před sebou. Ale utéci sám před sebou nejde. Bohužel. Ne nejde to. Byl podzim a zima. Mrazivé mlhy. Blížili se další blbý Vánoce a další blbý Nový rok. To ji deprimovalo. Nenáviděla tyto svátky. Ještě s debilním Valentýn svátek zkuvený lásky. Nenáviděla lásku. Láska je jen bolest, žal, utrpení. Cítila tíhu na hrudi a slzy tekli po tváři. Milovala ho, ale byl pravděpodobně mrtvý. Nikdo nevěděl co se tehdy vlastně stalo. Asi sebevražda či jen zmizel? Kdo ví co se tedy stalo? Jestli je mrtvý či žije?

Kdo ví pravdu? S ním jen ve snech. Po temných nocích se ji o něm zdálo. Byla od té doby hrozně psychicky v prdeli. Chtěla odejít za ním. Chtěla být jen s ním. Tehdy to byla láska na první pohled. Nikdy s ním v ralitě nepromluvila jediné slovo. Viděli se jen dvakrát v životě. Tak sní a už zase o něm musí psát. O té ukrutné bolesti o něm. Stále si vyčítá, že ho tehdy nedokázala slovit. To ji jednou zabije. Má na něj jen dvě vzpomínky na svou debilitu a ji užírá jako nic jiného. Toužím po něm. Celým svým mrtvým srdcem. Miluje ho tak moc a moc, že to nejde popsat slovy ani její ukrutná bolest. Nejde to popsat .

To peklo jejího života. Má za sebou za celých dvacetjedna let už tolik pokusů o sebevraždu, že to ani nejde spočítat. To je nemožné spočítat její pokusy o to zemřít. Ta bolest spaluje její duši, srdce, tělo i mysl. Je to tak hrozné utrpení. Co si nedokáže nikdo představit. Nikdo neví jak strašné to je. V tom pekle žít. Nakonec se zabila.

Chaos a je ještě větší chaos byl v jeho hlavě, ale i citech. Líbili se mu tři dívky, ale jen k jedné choval největší city. Chodila o třídu výše. Jemu je devatenáct a ji dvacetjedna. Byla krásná a úžasná jen se bál svých citů k ní. Nebyl si sám v sobě úplně jistý co k ni vlastně cítí. Měla zelené vlasy a chodila v tmavých barvách. Tedy dle své nálady občas i trochu v pestrých barvách. Bál se ji, ale zároveň ho děsně moc přitahovala. Nebyl schopen ji dostat z hlavy. I se mu o ni zdávalo ve snech. Ale občas i o jiných, ale to by nebyl chlap. Jenže zrovna o této nesmýšlel jen pérem, ale i city. Chtěl ji mít jen pro sebe. Asi se zamiloval, ale nechtěl si to přiznat. Bál se dalšího bolestného zklamání. Toho odmítnutí. Byl bez sebevědomí.


Navíc si říkal, že ta žena by s takovou zroudou ani nepromluvila. Měl hodně nízkè sebevědomí. Avšak zbytečně. Sice byl v něčem jiný než ostatní, ale byl nádherný a moc hodný muž. Laskavý, milý a vážil si žen. Sice byl trochu děvkař, ale Amandu by nedokázal podvést. Ji jedinou ne. Zamiloval se do ni. Byl ji až posedlý. Vždy na chotbách školy ji pozoroval a ona se na něj usmívala a mrkala. On nevěděl co si o tom myslet. Jestli ho miluje či ne. Či jestli ho chce jen do postele na jednu noc? Byl zmatený až zoufalý. Vážně nevěděl co si o tom myslet. Chtěl ji pozvat na rande. Nakonec se odvážil se jít seznámit.

Zrovna šla z oběda. Rozběhl se a chytil ji za rameno. " Ahoj" dostal ze sebe vyplašeně. Usmála se. " Konečně jsi mne oslovil po té době co mne stále pozoruješ" a zasmála se. " Jak se vlastně jmenuješ? Jà Renata." dodala. " Já Patrik." odvětil zmateně. Tak se postupem času začali sbližovat a připouštět se více k tělu. Chtěla ho využít jen na sex, ale když po čtvrt roce spolu skončili v posteli tak ji vymrdal tak, že jiného chlapa už nechtěla. Vošukal ji tak, že se do něj nakonec zalovala.

Jmenuje se Marylin. Je mu dvacetdva a je ve čtvrtém ročníku umělecké školy. Na uměleckého kováře. Ale i rád maloval a kreslil, psal básně. Škola mu docela šla, bavilo ho to a to velice. Byl to temný umělec. Jeho tvorby byli temnotou nasáklé. Psal do sešitu či na starém psacím stroji. Byl odlišný a líčil se. Byl gothic. Totiž. Už jen kvůli tomu byl šikanován, ale naštěstí nikdo nevěděl, že je to gay. I když kvůli vzhledu mu tak stejně říkali takže to bylo asi jedno. On se za to nestyděl, ale z druhé strany ho to deprimovalo. To, že je jiný a nikdy nikam nezapadne. Sice nechtěl být mezi obyčejnými lidmi, protože to jsou tupé stádové ovce co mají většinou v hlavách nasráno.


Neměl rád moc lidi, protože ho šikanovali a bily ho do krve. Chodil domů s monokly pod očima. Byl deprimpván a znechucen z tohoto zkurveného světa. Chtělo se mu z této společnosti zvracet. Začal se uzavírat do sebe. Postupem času jeho psychický stav vyústil v to, že se prvně začal sebepoškozovat a nakonec v pokus o sebevraždu. Předávkoval se antidepresivy s vodkou. Zkončil v nemocnici a pak na půl roku v psychiatrické léčebně kde se mu zdravotní stav prudce zhoršil už jen z přístupu lékařů k jeho průvovídkám na léky, že je mu na nich ještě hůře než předtím. Ale jim to bylo jedno. Klasika. Jim ta jejich blbá medikacd přijde v pořádku takže to neřeší, že je ti na nich hůře. Je to tam jako vězení.

V psychiatrickè léčebně nemůžeš nic. Tam tě berou jako magora a taky se k tobě chovají jako k odpadu. Prostě tě tam tyranizují za každou blbost. Asi je to jejich divná zábava tyranizovat své pacienty. Ale co chtít od psychiatrů? Jsou to opravdový magoři kolikrát více než jejich pacienti. Marylin tam našel svou spřízněnou duši. Marylin se tam zamiloval. Do krásného psycho kluka. Dali se tam spolu do hromady jen6e oba už na tom byli psychicky tak špatně, že po propuštění skočili spolu pod jedoucí vlak.


Byla jiná. Tichá a uzavřená ve svém světě. Nerozuměla normálnímu světu. Nerozuměla lidem a oni jí. Nikdo ji nerozuměl. A ona nerozuměla různým situacím. Proto měla hodně problémů v komunikaci z lidmi. Byla autista. Asi tak. Takže měla vážně dost odsouzená spplečností, protože byla prostě úplně jiná než ostatní. K tomu měla hodně magických schopností o to to bylo horší. O to více ji šikanovali a smáli se ji, že je magor a šílená. Byla stále sama.


Nikoho neměla en sebe. Byla opuštěná , ale z jedné strany milovala samotu. Protože má sociální fobii, ale to patří k autismu. Takže to byl její normál. Chodila na opuštěná místa urbex. Milovala urbex a hřbitovy. Chodila si tam číst do klidu. Nenáviděla velké davy lidí. Milovala knihy a mangu. Byla otaku. A to ji též moc nepomohlo. Ale anime milovala.Ale i za to ji nenáviděli. Procházela si těžkým pdklem.

Šikanovali ji. Bylo ji teprve jedenáct. Mlátili ji ve škole. Učení ji moc nešlo. K autismu přibyli deprese. Nikdo ji neměl rád. Ona začala toužit po spřízněné duši. Byla citlivější než ostatní. Vše cítila mnohem hůře a citlivěji než jiný lidi. Nakonec tu bolest života už nezvládala. Začala do toho všeho trpět těžkou depresí. Začala kouřit cigarety a brát heroin. Nakonec ji našli v opuštěné továrně podřenou a předávkovanou. Měla potom pohřeb.

Alena Dubová byla zvláštní dívka. Milovala tajemno a horory a už jen to stačilo k tomu aby byla brána jako ta divná. V dnešní době mít nálepku divný je prokletí. Ano dnešní doba už je taková. Dnešní doba je krutá a zlá. Lidé čím dál více zmrdi a svět kde umírá láska. Svět plný nenávisti a zla. Z hodných lidí se stavájí ještě větší zmrdi než ti počáteční zmrdi. V tomto světě každý myslí jen na sebe, ale toto schvaluji. V dnešní době starat se o druh3 je zlo pro nás samotné. Je to unavující a vyčerpávající a k hovnu. Alena byla sexy, živel a vášnivá dračice. Byla svá a to je v dnešní době problém. Mít své názory či být sám sebou je v dnešní době velký problém. Tato dívka se díky šikaně uzavřela do sebe a přestala komunikovat s těmi osly a tupými hlavami. Byla chytrá a přemýšlela vlastní hlavou proto si skoro s nikým nerozuměla. Nakonec se na škole začala bavit s učiteli, ale ti ji též přestali mít rádi. Moc ji to myslelo a to oni nemají rádi. Neměla jediného kamaráda, alespoň ne pravého. Ti co se tak tvářili ji za zády pomlouvali. Byla odyouzena k věčné samotě. Byla krásná. Ake ne jen to. Měla kouzlo a šarm, ale toto vidělo jen mnoho málo lidí. Milovala samotu když ji nikdo nesral. Bylo ji čtrnáct let. Byla to mladá gothička. Ve čtrnácti přišla na existenci gothic stylu. Tak z těžkých depresí začala svůj žal a ztracenost vyjadřovat v tomto stylu.

Milovala hřbitovy a urbex. Tam ji nikdo nesral. Povídala si s mrtvými ti ji měli rádi. Pak si začala povídat s vrány. Ty milovala. Začala rozumět řeči vran a postupně i jiných zvířat. Chodila si povídat na hřbitovy s vranami a do lesa se zbytkem zvěře. Stala se z ní vegeteriánka. Pokraji ji začali brát jako šílenou. Už pokročila z podína v šílence. Začali se ji bát. Obarvila si vlasy na růžovo a začala chodit v černé. Vysoké boty na platformě, síťované punčochy, sukně a korzety. Začala se líčit. Bílý pudr a černé stíny a rty. Černé nechty. Ona měla zrovna na tento vzhled štěstí. Byla z bohaté rodiny. Její rodiče ji koupili na co ukázala, ale i když měla milující rodiče tak nikoho jiného neměla. Chyběli ji přátelé. Prostě někdo s kým by mohla trávit volný čas. Tak si začala hledat kamarády jinde a jinak. Našla si skupinu vran se, kterou si rozuměla. Po čase si našla kamaráda upíra. Nikdo o něm nevěděl. Neměl kdo. Milovala kapelu Katatonia. A hrozně chtěla odejít za polární září na sever. Už ji bylo šestnáct. S tím upírem se stále scházela na hřbitově za městem. Zamilovala se do něj. Dávala mu svou krev. Ale ona byla jediná koho nechtěl zabít a s kým se bavil.

I on se do ni zamiloval. Proměnil ji v upírku. A chodili spolu na lovy. Nejprve zabili každého kdo ji kdy ublížil a pak ji odtáhl na Sever za polární září. Splnil ji jeji sen. Pak ji vzal do Švédska na Katatoniu. Takže byla štěstím bez sebe. On je též měl rád. Ukradla rodičům peníze a on jich za ty staletí měl. Takže si mohli užívat života. Moc lidi nelovili ani zvěř. Upírům stačilo málo krve sice hladovění je utrpení, ale nezabije je, ale občas se prostě musí najíst. Každý musí jíst jinak zemře. Milovali se tak, že na lovy ani tolik nemysleli. Našli si i partu gothiků. Kamarádů lidí. No je to pro upíry divné, protože pro upíry jsou lidé jen červy a špína a především jídlo. Nakonec ta parta sama přišla na to, že jsou upíři a dávali jim svou krev. Nakonec se i z nich stali upíři. A tak vznikl klan Luna. Vznikl upíří klan Luna a hodně se rozrůstal....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gothic-wolf gothic-wolf | 19. prosince 2017 v 12:29 | Reagovat

taky moc sutmutny a hezky

2 Death Lune Gothic Rose Death Lune Gothic Rose | Web | 19. prosince 2017 v 12:47 | Reagovat

[1]: já vím to jsem psala v depresi :-(

3 SarahSound SarahSound | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 20:00 | Reagovat

<a href=https://apyecom.com/click/59a01be28b30a809458b4631/133125/157217/subaccount><b>Aliexpress</b></a> - take your star...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama